Interpretaci vizuálních oborů chápeme jako tvůrčí gesto interpretátora. Na tomto úhlu pohledu se v průběhu 20. století podílela například kulturní antropologie studující modely lidského chování, která vnímá kulturu jako systém symbolů fenomenologické povahy. Odhaluje modely chování ovládané jistým významem. Modely a z nich vyvozené kulturní vzorce jsou v reálném kontaktu jednak používány, a tak je lze za jednotlivými realizacemi zahlédnout, ale zpětně tuto realitu také přetvářejí. Vtisknou jí svá pravidla a tím rámce platnosti. Tento mechanismus je nutné započítat při interpretaci odhalovaných významů. Podobně proměnlivě pak proto chápeme i samotnou interpretaci nalezených významů. Můžeme mluvit o jistém interpretačním rozptylu, který však není bezbřehý, má stanovitelná pravidla. V takovém náhledu pak kulturu můžeme chápat jako prostor hledání, vyjednávání, ustavování, vznikání a zanikání významů. Každá malá nová nalezená nebo formulovaná součást promění zbytek celého systému vztahů.