Výtvarné techniky III / Kresba Povinná výuka kresby jako discipliny bytostně spjaté s uměleckou či designérskou praxí, respektuje klasickou skladbu vysokoškolské výuky výtvarných oborů. Koncepce tohoto kurzu nesleduje pouze respekt k řemeslu a tradici, ale odráží i aktuálně vnímané nebezpečí vyhasínání spoje mozek - ruka v úchopovém gestu - tradiční kresebný nástroj. V době "rokoka" elektronických technologií a přístrojů generujících alternativní kresebné výstupy, tak toto pojetí představuje nosný základ, umožňující studentům setkat se s fyzickým prožitkem tvorby v reálném čase, v přirozeném měřítku a proporčním vztahu k prostoru, v němž se nachází. I z tohoto důvodu je výuka kresby založena především na skicách podle modelů. Od studentů se tedy nepožaduje pouze konceptuální, ale též reálná fyzická aktivita a vnímání kresebného gesta coby extenze vlastního těla vedoucí ke stimulaci tvůrčí inspirace, k uvolnění zápěstí, k osvojení proporcí, konstrukce, stavby modelu, k vyjádření charakteru materiálu, k osvojení si různých technik kresby, jejich výtvarného účinu, techniky pozorování, vnímání objektu i třídění informací. Kresba je tedy takto celostně vnímána jako specifický "filtr", jímž tvůrce reflektuje okolní svět (anebo si vytváří svůj svět vlastní, imaginární).