Předmět se zaměřuje na nejstarší generaci umělkyň (65+), které působily na umělecké scéně jak v 60. letech, tak po roce 1989 (v totalitní době se pohybovaly v rámci neoficiálního umění), z nichž některé jsou stále aktivní tvůrci. Komplexně formovaný kurz dějin umění, hraničící se sociologií a genderovými studiemi a feministickými teoriemi západních a východních kulturních kontextů, zprostředkovává mnohovrstevnaté informace o proměnách identity umělkyně v současné české, slovenské a středoevropské společnosti. Přispěje tak k aktuální diskusi o aktivním stárnutí. Cílem je také zavést metodiku kulturní výchovy do praxe magisterského studia s důrazem na inkluzi seniorů a přiblížit metodologii a strategie orální historie.