Dvousemestrální kurs seznamuje studenty (v úzké provázanosti na náplň přednášek z dějin umění) s vývojem důležitých architektonických stylů 20. století. Náplní kursu jsou též přesahy směrem k fenoménům důležitým jak pro architekty, tak pro designéry (světlo, prostor, energie, genius loci, ergonomie prostoru i výrobku). Výuka je členěna do následujících čtyř celků: Historismus v architektuře konce 19. století, eklekticismus, obrodné tendence secesní architektury. Architektura v první polovině 20. století, moderna, expresionismus, kubismus, funkcionalismus, sovětský ( ruský ) konstruktivismus v architektuře. Architektura druhé poloviny 20. století, výtvarné modifikace funkcionalismu, moderní klasicismus, brutalismus, organická architektura, nové technologie, konstrukce. Postmoderní architektura, architektura po moderně, historické citace, důraz na výtvarnou stránku architektury. Součástí výuky nejsou jen jednotlivé architektonické styly, ale i urbanistické koncepce v podobách, v jakých byly utvářeny pod vlivem dobových socio-kulturních rámců, v závislosti na dané historické epoše a konkrétní geografické lokaci. V aplikované rovině jsou semináře naplněny diskusemi o vzájemné komunikaci a souznění mezi tvůrci podílejícími se na výstavbě konkrétního architektonického celku (od urbanisty přes architekta až po designéra).
Základním cílem předmětu je seznámení se základy technologie výroby a tvarování kovů, plastů a povrchových úprav a technologie uplatnění znalostí v produktovém designu a jejich řešení. Výuka je orientována na tato konkrétní témata a výukové postupy: 1. charakteristika kovů (ocel-barevné kovy) a plastů (termoset-termoplast), 2. ověřování nabytých znalostí v praxi (ateliér, dílna, odborná praxe), 3. kombinace kovů a plastů a jejich vzájemné vazby, 4. využití nabytých technologických znalostí v praxi při tvorbě řešených projektů.
Základním cílem předmětu je seznámení se základy technologie výroby a tvarování kovů, plastů a povrchových úprav a technologie uplatnění znalostí v produktovém designu a jejich řešení. Výuka je orientována na tato konkrétní témata a výukové postupy: 1. charakteristika kovů (ocel-barevné kovy) a plastů (termoset-termoplast), 2. ověřování nabytých znalostí v praxi (ateliér, dílna, odborná praxe), 3. kombinace kovů a plastů a jejich vzájemné vazby, 4. využití nabytých technologických znalostí v praxi při tvorbě řešených projektů.