V průběhu výuky se studenti (teoreticky i prakticky) seznamují se základními malířskými technikami a jejich použitím na kvalitativně různých podkladech. Používají nejrůznější techniky malby a jejich kombinace, například: tuš, akvarel, kvaš, tempera, pastel suchý i olejový, voskové barvy atd. Přitom jsou vedeni k tomu, aby se dokázali sami rozhodovat, jaká technologie a malířská technika je k tomu kterému výtvarnému úkolu či zadání nejadekvátnější, a jaký přístup se jeví nejvhodnější v rámci pozvolna vznikajícího vlastního výtvarného projevu a názoru. Náročnost zadání má v rovině figurativní malby vzestupnou tendenci, tedy od zátiší a objektu k hlavě a figuře (polopostavy, postavy). Postavu mají možnost posluchači studovat podle živého modelu. Výuka malby je založena na postupném kultivování výrazu a rukopisu studenta s důrazem na záměrné vyjádření. Vedle malby figurativní se studenti mohou věnovat i malbě abstraktní či interdisciplinárním přesahům směrem k dalším výtvarným technikám. Výuku nelze rámcově rozfázovat do týdenních plánů - pedagogický přístup je silně individualizovaný, odrážející preference a dovednosti dané skupiny.
Předmět posluchače seznámí se základy autorského práva, a to zejména s ohledem na praktické potřeby studentů nejen jako samotných autorů, ale i jako potenciálních pedagogických pracovníků v oblasti výtvarného umění. Cílem kurzu je poskytnout posluchačům dostatečné vědomí o autorskoprávních aspektech umělecké tvorby se zvláštním zřetelem k autorským dílům výtvarné povahy.
Výuka kresby je založena jak na kresbě podle modelů, tak i na kresbě volné, nefigurativní nebo na ilustraci. Od studentů se požaduje osvojení si citlivosti k médiu, proporcí, konstrukce, stavby modelu, vyjádření charakteru materiálu (tvrdý-měkký, lehký-těžký, hladký-drsný, apod.), osvojení si různých technik kresby, jejich výtvarného účinu, techniky pozorování, vnímání objektu i třídění informací. Posluchači se zabývají studií přírodnin, objektů z různých materiálů, jejich stavebností, proporcí i umístění v prostoru. Dále pokračují studií hlavy, půlfigury, postavy, hledáním těžiště, zkoumáním využití světla a stínu, analýzou vztahu mezi celkem a detailem, komponováním do formátu. V oblasti volné kresby je kurz kresby zaměřen na proměnu, ke které v kresbě došlo během uplynulého půlstoletí, a to s akcentem na posuny média po roce 2000 i možnými přesahy směrem k informačním technologiím. Studenti během kurzu používají různé tradiční techniky a materiály (uhel, tužka, sépie, inkoust, tuš, pastel, olejový pastel) a jejich kombinace i nové, digitální technologie. Studentům jsou průběžně zadávány samostatné úkoly, soustředěné na jejich výtvarnou kreativitu a individuální přístup. Nejsou vyloučeny ani různé typy kolaborativních skupinových projektů. Výuku nelze rámcově rozfázovat do týdenních plánů - pedagogický přístup je silně individualizovaný, odrážející preference a dovednosti dané skupiny.
Výtvarné techniky IV / Kresba Povinná výuka kresby jako discipliny bytostně spjaté s uměleckou či designérskou praxí, respektuje klasickou skladbu vysokoškolské výuky výtvarných oborů. Koncepce tohoto kurzu nesleduje pouze respekt k řemeslu a tradici, ale odráží i aktuálně vnímané nebezpečí vyhasínání spoje mozek - ruka v úchopovém gestu - tradiční kresebný nástroj. V době "rokoka" elektronických technologií a přístrojů generujících alternativní kresebné výstupy, tak toto pojetí představuje nosný základ, umožňující studentům setkat se s fyzickým prožitkem tvorby v reálném čase, v přirozeném měřítku a proporčním vztahu k prostoru, v němž se nachází. I z tohoto důvodu je výuka kresby založena především na skicách podle modelů. Od studentů se tedy nepožaduje pouze konceptuální, ale též reálná fyzická aktivita a vnímání kresebného gesta coby extenze vlastního těla vedoucí ke stimulaci tvůrčí inspirace, k uvolnění zápěstí, k osvojení proporcí, konstrukce, stavby modelu, k vyjádření charakteru materiálu, k osvojení si různých technik kresby, jejich výtvarného účinu, techniky pozorování, vnímání objektu i třídění informací. Kresba je tedy takto celostně vnímána jako specifický "filtr", jímž tvůrce reflektuje okolní svět (anebo si vytváří svůj svět vlastní, imaginární).